Asi osm tisíc českých žen ročně zažije velký šok, když se dozví, že mají rakovinu prsu. Lékař jim ale hned řekne dobrou zprávu v tom smyslu, že dnes je většina těchto případů vyléčitelná - především tehdy, pokud žena přišla včas.

Přes tyto pozitivní informace víme, že statistiky nelžou: v letech 2018 až 2022 byl nádor v prsu druhým nejčastějším onkologickým onemocněním žen u nás, a celým 37 procentům pacientek ještě nebylo 60 let. Nemoc se bohužel stále častěji týká i mladších věkových ročníků.

Dříve a dnes

„Třicet let před uvedeným obdobím, tedy v 90. letech, přežívalo onemocnění v 1. a 2. stádiu něco málo přes 80 procent žen, v současné době je to téměř 100 procent, tedy prakticky každá pacientka," tvrdí prof. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D., přednosta Onkologické a radioterapeutické kliniky FN Plzeň. „U 3. stádia, což už je pokročilé onemocnění, je to nyní 97 procent, u 4. stádia přežije pět let 43 procent nemocných, dřív to bylo 30 procent."

Mnoho pacientek to neví

Na kvalitě života během léčby a po ní, na předcházení komplikací i nežádoucích účinků léčby se kromě péče o psychiku výrazně podílí pohybové aktivity.

„Zlepšují nejen kondici, ale i náladu, snižují váhu, a dokonce umí v mnoha případech oddálit případný návrat nemoci," tvrdí prof. MUDr. Petra Tesařová, přednostka Ústavu radiační onkologie v Nemocnici na Bulovce.

„Společně s odborníky z Masarykova onkologického ústavu v Brně řešíme dostupnost vhodných, a především bezpečných pohybových aktivit přímo pro naše pacientky."

Zhoubný nádor znamená často kontraindikaci rehabilitační péče, ale naplatí to vždy. Lékaři zastaví nádorové onemocnění a uzdraví pacientky, ale součástí onkologické léčby by měla být i kvalita zachráněného života.

„Chceme využít světové zkušenosti s prospěšností rehabilitace. Ta by se měla stát součástí podpůrné léčby," dodává prof. Tesařová.

Čím dřív, tím líp

Fyzioterapie je pro vyléčené ženy zatím málo dostupná. Fyzioterapeutů, kteří mají specializované vzdělání pro ženy po onkologických onemocněních, je málo, a dlouhé čekací doby, a tedy opožděná rehabilitace může vést k vážným komplikacím, jako je lymfedém nebo například omezení rozsahu pohybu v ramenních kloubech.

„Včasná péče o jizvu, rozcvičení rozsahu pohybu nebo i příprava na fyzioterapii je nesmírně důležitá," říká Mgr. Petra Holubová, fyzioterapeutka se zaměřením na onkorehabilitaci.

Britské studie potvrzují, že fyzioterapie tohoto typu významně zlepšuje pohyblivost ramene a riziko lymfedému, ale i funkci plic a celkový stav pacientek.

„Začlenění fyzioterapie k tradiční léčbě může významně snížit nepříznivé účinky a zlepšit funkční výsledky," dodává prof. Tesařová.

Jak pomáhá onkofyzioterapie

Jizvy: nesprávně ošetřená jizva může dlouho bolet, a také zabraňovat správnému toku lymfy a tím v budoucnu zvýraznit obtíže ve vzdálenějších místech těla.

Lymfedém: cílená fyzioterapie a režimová opatření pomáhají lymfatickému systému a snižují riziko otoku ruky a hrudníku.

Axillary web syndrom: po operaci uzlin se objevují v podpaží bolestivé pruhy, které omezují rozsah pohybu ramenního kloubu. I tady pomůže fyzioterapie.

Onkofyzioterapie pomáhá i před radioterapií - ženy potřebují mít co největší rozsah pohybu v ramenních kloubech pro pozici při ozařování; leták s obrázky cviků, který dostanou, je pro většinu z nich málo instruktážní.

A v neposlední řadě - správně vedené cvičení pomůže pacientkám získat zpět sílu a celkovou kondici. Lékaři dokládají, že pacientkám po léčení nejvíc vadila ztráta fyzické kondice, dokonce víc, než ztráta vlasů. Pohyb je i významnou prevencí recidivy.

Mgr. Jana Ulíková