PharmDr. Tomáš Arndt
Eponyma léčiv a vžité názvy v lékárně aneb Po kom se ty léky jmenují
Farmaceutický eponym (z řeckého eponymos = dávající jméno) je v praxi užívané autorské označení receptury, reakce, léčiva, léčivého přípravku, pomůcky, výrobního postupu apod. Nejsou příliš známá (na rozdíl od lékaři používaných anatomických eponym), byť se lékárník (ale také pacient) s nimi setká velmi často, někdy i ve zkomolené formě. Některé z nich už odvál čas, jako například Bradáčovy čípky, Tesařova nosní mast, Méglinovy či Wenckebachovy pilulky, Pagenstecherova mast nebo Appeltovy prášky.
Jiné se používají dodnes, nebo se s nimi můžeme ještě poměrně často setkat ve starší, ale stále používané odborné literatuře. Pojďme si o některých z nich v našem novém seriálu něco říct.
Solutio Chlumský
Jedná se o směs kafru a krystalického fenolu v 95% lihu (v poměru 6:3:1). Dodnes se jako dezinfekční roztok používá v chirurgické, stomatologické a veterinární praxi. Do světa farmacie ji uvedl Vítězslav Chlumský (1867-1943), který se řadí mezi zakladatele moderní české ortopedie. Promoval ještě na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě v roce 1895. Po krátké praxi v Brně odešel pracovat jako chirurg do Vratislavi, kde na zdejší Jagellonské univerzitě byl v roce 1909 jmenován mimořádným profesorem. Po vzniku Československa začal působit v Bratislavě na Univerzitě Komenského jako řádný profesor ortopedie. Na této univerzitě působil v letech 1927 až 1928 jako děkan lékařské fakulty. V roce 1925 založil „Československou společnost ortopedickou".
Mnozí z nás znají ještě název masti "Phlegmoton". Jedná se o Chlumského roztok vmíchaný do masťového základu (Unguentum molle) a používaný jako lokální anestetikum například na hmyzí štípnutí.
Kutvirtovo kloktadlo (Gargarisma Kutvirt)
Jedná se o roztok mentolu, ratanové tinktury a formaldehydu (35 %) v 85% lihu a používaný jako kloktadlo. Ještě v osmdesátých letech minulého století ho národní podnik Galena vyráběl po názvem "GA-FO". Kloktadlo se doporučuje jako dezinfekce a antiseptikum dutiny ústní. Ještě dodnes je obvyklou součástí sortimentu většiny lékáren.
Do praxe bylo zavedeno profesorem Otakarem Kutvirtem (1867-1929). Promoval na lékařské fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze v roce 1896. Svoji kariéru začal jako externí lékař ve Všeobecné nemocnici v Praze, kde byl asistentem na klinice ušního lékařství (otiatrie). Poté pracoval jako odborný lékař a konziliář městské nemocnice v Plzni. Úspěšně se habilitoval z nemocí ušních, nosních a krčních v roce 1907. Od roku 1908 vedl oddělení těchto nemocí (dnes označované jako ORL) v pražské Vinohradské nemocnici. V roce 1913 získal mimořádnou profesuru a stal se přednostou kliniky. V roce 1920 byl jmenován řádným profesorem. Zde pracoval až do své smrti v roce 1929. Z této kliniky vybudoval moderní a uznávaný ústav.
Solutio Novikov (Novikovův roztok)
Ještě nedávno byla každá pooperační či jiná rána pravidelně ošetřována Novikovovým roztokem. I dnes je stále používaným, byť ne tak často. Má ho na skladě většina lékáren v naší republice. Jedná se o směs taninu a brilantové zeleně (Viride nitens) ve vláčném collodiu s malým přídavkem éteru. Působí baktericidně a fungistaticky díky obsahu brilantové zeleně. Čirý, tmavě zelený, viskózní roztok charakteristického zápachu po etheru zanechává po nanesení na kůži a odpaření rozpouštědel tmavě zelený, dobře ulpívající film.
Jeho objevitelem byl Nikolaj Vasiljevič Novikov (1921-1988), traumatolog a ortoped působící v Doněcku. O roztoku poprvé publikoval článek v časopise Medicinskij rabotnik v roce 1953. Jedna ze složek, briliantová zeleň, je označována za potenciálně karcinogenní a může způsobit řadu vedlejších účinků.
Charvátovy pilulky
Tyto pilulky patří k dnes již řídkým magistraliter lékům, ale stále se s nimi můžeme setkat, byť ne ve formě pilulek, ale tobolek. V klasické formě obsahovaly jodid draselný, fenobarbital a chinidin sulfát, často se přidával například bromisoval. Byly předepisovány k léčbě hypertyreózy. Naposledy se objevily v třetím vydání Československého lékopisu z roku 1970. Původní pilulky se vyráběly z pilulkoviny (dříve též pokruta, massa) a připravovaly se v čase potřeby. Z pilulkoviny se vytvořil tzv. válenec, který obsahoval účinné látky a rozdělil se na stejně velké kousky.
Jejich autorem byl Josef Charvát (1897-1984), který je označován za zakladatele československé endokrinologie. Studovat medicínu začal v Praze v roce 1916 na tehdy ještě Karlo-Ferdinandově univerzitě. Musel ovšem narukovat, a proto studia dokončil v roce 1923 na lékařské fakultě nově vzniklé Univerzity Karlovy. Absolvoval studijní pobyty v Anglii a Francii a v roce 1924 zveřejnil svoji habilitační práci z oboru endokrinologie o účincích inzulínu. O rok později se stal asistentem na 2. lékařské (interní) klinice v Praze u profesora Josefa Pelnáře. Zde začal zavádět v prvorepublikovém Československu úplně nový obor - endokrinologii. V roce 1928 se stal docentem v oboru patologie a terapie nemocí vnitřních. Napsal první českou učebnici endokrinologie a byl prvním u nás, kdo začal předepisovat ve dvacátých letech minulého století inzulin k léčbě diabetu. U otylosti u dospívajících navrhl hormonální léčbu a také dodnes užívanou „Charvátovu" dietu. Během okupace byl už 1. září 1939 zatčen gestapem za organizování odboje a vězněn v pankrácké věznici a v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po válce a během komunistického režimu se zásadně vyhýbal politickým funkcím (nebyl nikdy členem KSČ ani disidentem). Léčil celou řadu politiků, jako byli Edvard Beneš, Antonín Švehla, Klement Gottwald a mnoho dalších.
Příště se s PharmDr. Arndtem podíváme, odkud se vzaly Vítkovy prášky nebo kdo byl A. V. Višněvskij a kolik existuje verzí jeho balzámu.
Novela zákona, která vstoupí v platnost od 1. ledna 2026, reaguje na technický a technologický rozvoj a zavádí potřebné funkcionality pro realizaci centrálních projektů elektronizace zdravotnictví. Mezi hlavní novinky patří například rozšíření kmenového registru pacientů o údaje o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel a držení zbraní, a také elektronická objednání na vyšetření, elektronická zdravotní dokumentace, portál pacienta, kde bude každý pacient o sobě mít všechny zdravotní informace na jednom místě. Již od 1. ledna 2025 na SÚKL přejde kompetence vést evidenci limitů započitatelných doplatků ze zdravotních pojišťoven na SÚKL. Pojištěnec po vyčerpání limitu nebude v lékárně platit částku do výše započitatelného doplatku, tyto částky obdrží lékárna od zdravotní pojišťovny v rámci vyúčtování. V aplikaci eRecept pojištěnec uvidí, jaký má limit, kolik již vyčerpal a kolik zbývá do dosažení limitu. (MZCR)